Někomu by se mohlo zdát, že existují i zábavnější činností, než den co den osm hodin zařezávat v zaměstnání, každý měsíc udělat inventuru, shánět pro devět lidí fotomateriál, starat se o fotoaparáty, které byly neustále porouchané, a přitom udržovat celkovou spokojenost. Pravdou ale je, že fotooddělení Slovenského filmu bylo mým skutečným domovem, každé ráno jsem se těšila na nový den, který většinou začínal tím, že někdo přinesl kávu Standard a Zuzka Jójartová ji hned servírovala v ruském křišťálu, jak se říkalo skleničkám od hořčice.

Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem v ošuntělém bufetu na Kolibě viděla sedět světovou megahvězdu Giuliettu Masinu, která rovněž ze skleničky od hořčice pila kávu, takzvaného turka. Podle koprodukční smlouvy přicestovala přesně na sedm dní, aby hrála hlavní roli ve filmu Perinbaba. Mělo to však jeden zádrhel - dekorace ještě nebyly postavené, což se dalo lehce vysvětlit - nebylo včas dodané lepidlo a mistr stavby měl v rodině svatbu, a tak se do práce nedostavil.

My všichni jsme tyto objektivní příčiny plně chápali, ale nikdo - a hlavně ani režisér - neměl odvahu to Giuliettě Masině vysvětlit.

Tehdy jsem do hry vstoupila já. Aby se získal čas, dohodlo se, že nejdřív udělám s Giulettou civilní a kostýmové propagační fotografie pro světové agentury. Udělala jsem je v našem fotooddělení a Giulietta byla více než spokojená, dokonce si objednala dvě stě fotografií, které jsme jí ještě tentýž den dodali.

Mezitím Juraj Jakubisko celý den a celou noc s několika fanatiky dodělával dekorace a všechno se nakonec vyřešilo. Já jsem dostala poděkování a film Perinbaba se s úspěchem prodal jako vánoční program do celého světa.